Jdi na obsah Jdi na menu
 


NEZAPOMENOUT - otevřený příspěvek paní Aleny Krausové o Lidicích z 21.1.2010

23. 1. 2010

Dobrý den chci vám vyjádřit přízeň s Vaším úsilím nezapomenout na minulost,obvzlášť když je potřeba aby varovala nás a naše děti před krutostí válek,mám syna školáka a jak zjišťuji i od dětí v příbuzenstvu ve školách mají tendenci v dnešní době na některá témata zapomínat,proto jsem minulý rok se synem a rodinou navštívila Lidice od mala o nich slýchám,babička se narodila v Buštěhradu a děda v době války byl učedníkem v Makotřasech,jen o kousek země nás minula tragédie,navíc máme v rodině historku o tom jak po atentátu chodili do škol ukazovat dětem kolo atentátníků a chtěli z nich udaní nebo informace směřující k tomu,moje /tehdy malá školačka/ teta řekla,že takové kolo mají nebo měli a mohlo být zle zaslechl to jen český četník s dobrým srdcem a rozumem a sykl na ní ať mlčí,že nemá rozum-měli doma nějaké jiné kolo teta nevěděla o co jde a tak to prostořece řekla....ufff když si na to po letech vzpomeneme a vidíme kam štvanice gestapa vedly-běhá nám mráz po zádech a jsme rádi,že máme život,měli jsme štěstí válku moji předkové přežili bez úhony,ale vždycky nás učili ať na to nezapomeneme a děláme všechno proto aby jsme ji ani my ani naše děti nezažili,babička se dnešní doby nezažila určitě by stejně jako já nemohla pochopit jak nás různí zástupci našeho lidu nutí dělat jakože nic a co je horší najdou se individua dle mého soudu zakomplexovaná hovádka ,kteří s těmi zvěrstmi jsou spřízněný anebo dokonce chtějí pravdu popřít.Po válce se babička s dědou nastěhovali do pohraničí a pořád se odkládala návštěva Lidic a rodiště babičky až budu starší- umřela když mi bylo 14 let a děda o 3 roky později,pak běžel čas a ta doba na návštěvu Lidic a okolí mi přišla teď když mám školáčka nezbytná,pochopila jsem,že pořád platí,že si člověk musí předávat pravdu a skutečnosti z generaci na generaci,doba má tendenci si jí různě upravovat.Je to hezké vidět na těch fotkách z Nových Lidic jak žijete dál,rodiče mě učili,že mám být vděčná za život v míru a nefňukat nad hloupostma a to jsem řekla i synovi po návštěvě památníku,oba jsme z toho měli moc dojmů a když jsme stáli u pomníčku dětí bylo nám moc těžko z toho co se stalo,ale oba víme,že tohle nesmí být zapomenuto a musí se s úctou předávat dál jako varování a vzpomínka a památka zároveň.Hezké dny a žádná trápení/jen ty malicherná běžná k životu.-)/přeje Alena Krausová UL 34 let s rodinou

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA